Není váha jako váha
Pro mnohé lidi je hodnota tělesné hmotnosti dogmatem, na jejímž základě určují, zda jsou hubení nebo tlustí, hezcí nebo oškliví. Nemluvě o jakési první formě zpětné vazby po pravidelném dojíždění do fitka - nabral jsem či zhubl? Většina si však neuvědomuje, kolik proměnných se za úrovní tělesné hmotnosti skrývá a že běžně používané váhy poskytují orientační, a ne zcela přesné informace. V tomto článku se proto touto problematikou budeme zabývat o něco podrobněji a vysvětlíme si, jaká úskalí skrývá a jak bychom k osobnímu vážení měli přistupovat.
Prvním a nejzávažnějším problémem bývá to, že lidé si výkyvy v tělesné hmotnosti dávají do souvislosti výhradně s množstvím tělesného tuku. Ale lidské tělo tvoří mnohem větší množství struktur či sloučenin - voda, svaly, kosti, orgány a podobně. A pokud se navíc pravidelně věnujete cvičení, resp. jakékoliv fyzické aktivitě, jsou tyto změny absolutně pochopitelné. Důležité ale je pochopit je a naložit s nimi k obecnému prospěchu. Na jedné straně - je špatné, pokud přiberete na váze na úkor svalů? A na straně druhé - co když jste zhubli z důvodu úbytku svalové hmoty? A tady se dostáváme ke klíčovému faktu, který by měl tvořit základní premisy tohoto článku - není váha jako váha, dva lidé stejného pohlaví a výšky mohou vypadat i jako vysekaný cvičenec, i jako zakulacený tvor, i jako vyhublý jedinec.
Zvážili jste se a zjistili, že jste za týden přibrali/zhubli dvě kila? Nemusí to nutně znamenat, že jste sešli ze své cesty. Vzpomeňte si, co jste předchozí den konzumovali. Nebyly to náhodou luštěniny? Nemáte pocit, že jste posledních pár hodin za sebou zanechávali charakteristickou pachovou stopu? Případně si pochutnali na dobré zahuštěné omáčce? A nebyla vaše poslední večeře tím nejobjemnějším chodem dne? Podobných otázek byste si mohli klást několik, přičemž všechny by měly společné (a je potřeba říci zcela logické) vyústění - aktuální tělesná hmotnost hodně závisí i na náplni střev. Navíc průměrně velký exkrement váží od 100 do 500 gramů. Logicky to platí i opačně - pokud vám nějaké jídlo ,,nesedlo“ a vaší poslední aktivitou bylo vysedávání na toaletě v křečích, přechodný pokles hmotnosti způsobený prakticky totálním vyprázdněním ještě nic neznamená.
Ze sacharidů se přibírá, sacharidy se mění na tuk. Díky poctivé práci mnoha fundovaných odborníků se naštěstí zmenšuje počet lidí, kteří jsou tomuto bludu stále ochotni věřit, ale nadále je jich stále dost na to, abychom mu věnovali náležitou pozornost. Už na základní škole nás učí o tom, že zásobní formou sacharidů je glykogen, který se ukládá do svalů a jater. A to se může projevit i na váze. Nemluvě o tom, že každý gram uložených sacharidů s sebou stáhne i 3 gramy vody. Proto není denní výkyv hmotnosti o 2 kilogramy ničím výjimečným, nepochopitelným, a už vůbec ne důvodem, pro který bychom měli skákat z okna a vzdávat se při dosahování svých cílů. Nesmíme zapomínat ani na to, že výsledné číslo může být i nižší - když po náročné aktivitě dojde k jeho vyčerpání. Ve výsledku totiž základní rovnici, kterou opakujeme ve většině našich článků, neoklamete - přibírá se tehdy, když energetický příjem převažuje výdej (a hubne se tehdy, pokud je tomu naopak). A vůbec nezáleží na tom, zda nadbytečný příjem kalorií tvoří bílkoviny, sacharidy nebo tuky.
Musím zmínit i fenomén diet, který z vyvolených stvořil milionáře, ale většině způsobil v lepším případě zklamání, v tom horším škody na zdraví. Svým pacientům (autor článku je lékař) s oblibou říkám, že nejlepší dietou je vyhýbat se jí. Samozřejmě, nic nepotěší frustrovaného jedince tak, jako když po týdnu konzumace (výhradně minimálního spektra potravin, jednoho jídla denně či extrémně častého sportování) klesne hmotnost po několika dnech či týdnech o několik kilogramů. Zde se zastavte a přečtěte si článek opět od začátku. Protože všechno to, o čem výše píšeme, se podílí na komerčním úspěchu každé diety. Snížený kalorický příjem na úkor výdeje (kalorický deficit), ztráta zadržované vody, postupné vyprázdnění trávicího traktu, ale také (a to se ,,nepochopitelně“ při propagaci tohoto typu stravování nezmiňuje) ztráta svalové hmoty. Opravdu, viděli jste už někdo dlouholetého svalnatého anorektika (bulimika)? Samozřejmě, porovnávat někoho, kdo na několik dnů či týdnů propadne nesmyslné dietě s pacientem trpícím velmi vážnou psychickou poruchou, není úplně správné, ale snažíme se poukázat na to, kam až může hon za vysněnou postavou dospět. V tom lepším (horším) případě na nemocniční lůžko, v tom krajním na katafalk.
Se zvýšením (vzácně i se ztrátou) váhy u mnoha lidí dochází k postupné ztrátě jakékoliv motivace, porušování až úplnému zhroucení i těch posledních správných stravovacích a pohybových návyků, nemluvě o nenaplněných přehnaných očekáváních. Lidé chtějí všeho hodně, rychle a hned, ale neuvědomují si, že každá mince má dvě strany. Někdy je možná nejlepší nesledovat váhu, ale své tělo jako takové - to, jak se cítíme, to, jak vypadáme v zrcadle, zda jsme zdraví po fyzické a psychické stránce. Protože víceméně zdravý jedinec s mírnou nadváhou si užije život více než vychrtlina, kterou honba za skvělou postavou dostala tak akorát do lékařských ordinací. Slovo na závěr? Žijte zdravě, jezte pestře, pravidelně sportujte, pečujte o své tělo a mysl. Zvláště v této době to nejsou žádné motivační žvásty, ale produkt zdravého selského rozumu. Pátrejte po informacích, po faktech, ale buďte kritičtí a zejména přemýšlejte. A pokud vám na cestě za zdravým životem pomohou tyto články a naše produkty, budeme moc rádi.
